Václav Šlouf
ŠLOUF Václav DFC 08. 10. 1911 Nepomuk-Dvorec - 13. 04. 1976 Anglie
Narodil se 8. listopadu 1911 ve Dvorci u Nepomuku, starší bratr Karla Šloufa. Vyučil se zámečníkem v plzeňské Škodovce a absolvoval jeden ročník mistrovské školy. Navštěvoval plzeňský aeroklub, stal se znamenitým pilotem a instruktorem leteckého výcviku. Téměř všichni mladší adepti pilotního výcviku prošli jeho rukama. Bohaté letecké zkušenosti uplatnil po vstupu do vojenského letectva. V letech 1929/1931 nastupuje do vojenského učiliště v Prostějově a stává se stíhacím pilotem u leteckého pluku č. 3.
Po okupaci naší vlasti odchází 31. července 1939 přes Polsko do Franci a vyčkává s ostatními na vstup do Cizinecké legie. Následný vstup Francie do války a po leteckém výcviku je Václav Šlouf zařazen ke Groupe de Chasse III/3, zde působil jako stíhací pilot na Saulnierech a Dewoitinách od prosince 1939 do 1. července 1940.
11. května 1940 ve tříčlenném roji Cpl. Chef V. Šlouf sestřelil poblíž Maastrichtu jednu stodevítku. Později 19. května byl jeho stroj zasažen při souboji odvetnou palbou Heinkelu 111. Palba zasáhla Šloufův Moran, štěstěna mu přála, hořící stroj se mu podařilo opustit padákem, skákal z pouhých sta metrů na poslední chvíli, padák ho bezpečně dopravil na zem. Ve Francii sestřelil jeden nepřátelský letoun a tři pravděpodobně. Jeho bojové zásluhy byly zaslouženě oceněny Rytířským stupněm Řádu Čestné legie (Légion d´ Honneur – Chevalier).
Netrvalo dlouho a Francie padla. Se skupinou čs. letců odplouvá 9. července z Casablanky lodí David Livingstone do britského Cardiffu, kam připlul 5. srpna 1940. 14. srpna vstupuje v hodnosti Sgt. Do RAF k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 13. června 1941. S touto jednotkou se účastnil bitvy o Británii, ofenzivních letů nad Francií. Létal na Hurricanech a Spitfirech. Na jaře 1942 se jeho peruť zapojila do letecké ofenzívy nad Evropou. Jako výtečný a schopný pilot byl povýšen do britské hodnosti Pilot Officer. Dva měsíce působil jako instruktor u operační výcvikové jednotky 53. OTU. Koncem srpna 1942 se vrací zpět a v červenci 1943 se stává velitelem její B letky. Krátce působí na Inspektorátu čs. letectva v Londýně, po tři měsíce velí letce 313. čs. stíhací perutě, se kterou se zúčastnil invaze do Francie. V operační činnosti pokračuje od října téhož roku jako velitel A letky 312. perutě., u níž začínal. Je povýšen do hodnosti S/Ldr. V čele perutě se vrací do osvobozené vlasti jako její velitel.
Po okupaci naší vlasti odchází 31. července 1939 přes Polsko do Franci a vyčkává s ostatními na vstup do Cizinecké legie. Následný vstup Francie do války a po leteckém výcviku je Václav Šlouf zařazen ke Groupe de Chasse III/3, zde působil jako stíhací pilot na Saulnierech a Dewoitinách od prosince 1939 do 1. července 1940.
11. května 1940 ve tříčlenném roji Cpl. Chef V. Šlouf sestřelil poblíž Maastrichtu jednu stodevítku. Později 19. května byl jeho stroj zasažen při souboji odvetnou palbou Heinkelu 111. Palba zasáhla Šloufův Moran, štěstěna mu přála, hořící stroj se mu podařilo opustit padákem, skákal z pouhých sta metrů na poslední chvíli, padák ho bezpečně dopravil na zem. Ve Francii sestřelil jeden nepřátelský letoun a tři pravděpodobně. Jeho bojové zásluhy byly zaslouženě oceněny Rytířským stupněm Řádu Čestné legie (Légion d´ Honneur – Chevalier).
Netrvalo dlouho a Francie padla. Se skupinou čs. letců odplouvá 9. července z Casablanky lodí David Livingstone do britského Cardiffu, kam připlul 5. srpna 1940. 14. srpna vstupuje v hodnosti Sgt. Do RAF k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 13. června 1941. S touto jednotkou se účastnil bitvy o Británii, ofenzivních letů nad Francií. Létal na Hurricanech a Spitfirech. Na jaře 1942 se jeho peruť zapojila do letecké ofenzívy nad Evropou. Jako výtečný a schopný pilot byl povýšen do britské hodnosti Pilot Officer. Dva měsíce působil jako instruktor u operační výcvikové jednotky 53. OTU. Koncem srpna 1942 se vrací zpět a v červenci 1943 se stává velitelem její B letky. Krátce působí na Inspektorátu čs. letectva v Londýně, po tři měsíce velí letce 313. čs. stíhací perutě, se kterou se zúčastnil invaze do Francie. V operační činnosti pokračuje od října téhož roku jako velitel A letky 312. perutě., u níž začínal. Je povýšen do hodnosti S/Ldr. V čele perutě se vrací do osvobozené vlasti jako její velitel.
Spitfire Mk.IXC MA834 DU-O na kterém létal jako velitel 312 Squadrony Václav Šlouf na podzim a zimě 1944-45
Po návratu do své rodné obce v srpnu 1945 se svým bratrem Karlem byli při místních dožínkách přivítáni obrovskými ovacemi.
Koncem ledna 1945 se oženil s Helene Wallace.
Bojové zásluhy jsou právem oceněny pěti čs. Válečnými kříži 1939, čtyřmi medailemi Za chrabrost, Francouzským válečným křížem a britským DFC. Je držitelem prvenství v počtu nalétaných operačních hodin – 677,20 hodin mezi našimi letci v Anglii. Provedl 192 „sweepů“ nad okupovanou Evropou. Po návratu do vlasti působil u 2. letecké divize v Českých Budějovicích.
23. ledna odchází od letectva. Před Únorem 1948 odchází do exilu, následuje svoji manželku, vrací se k RAF a později létá u letecké společnosti BOAC.
Umírá na následky válečných útrap 13. dubna 1976.
V roce 1991 rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Koncem ledna 1945 se oženil s Helene Wallace.
Bojové zásluhy jsou právem oceněny pěti čs. Válečnými kříži 1939, čtyřmi medailemi Za chrabrost, Francouzským válečným křížem a britským DFC. Je držitelem prvenství v počtu nalétaných operačních hodin – 677,20 hodin mezi našimi letci v Anglii. Provedl 192 „sweepů“ nad okupovanou Evropou. Po návratu do vlasti působil u 2. letecké divize v Českých Budějovicích.
23. ledna odchází od letectva. Před Únorem 1948 odchází do exilu, následuje svoji manželku, vrací se k RAF a později létá u letecké společnosti BOAC.
Umírá na následky válečných útrap 13. dubna 1976.
V roce 1991 rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.