Narodil se 7. března 1915 v Lisově v okrese Stříbro. Ještě jako dítě se přestěhoval s matkou a nevlastnímotcem do Úherců, kde žili v malém domku jen kousek od Plzně. Jan navštěvoval nejprve obecnou školu ve Zbůchu, pak měšťanku v Nýřanech a posléze se vyučil strojním zámečníkem v plzeňských Škodových závodech. V roce 1931 pak následovalo studium na střední průmyslové škole v Plzni.
Jeho největším zájmem bylo ale vše, co se pohybuje vzduchem, což jej přivádělo na letiště Západočeskéhoaeroklubu v Plzni na Borech. V roce 1931 se stal řádným členem „dorostu“ Západočeského aeroklubu.Standardní pilotní výcvik ale absolvoval až v prvním pololetí 1934, kdy mu náklady v elementární pilotní škole uhradilo spolu ještě s další budoucí legendou našeho druhoválečného odboje, Karlem Poštou, Ministerstvonárodní obrany.
V ZA v červnu 1934 zdárně dokončil základní výcvik pilota sportovních letadel. Podmínkou MNO ale bylo,aby s tímto výcvikem nastoupil na vojnu, a to rovnou do druhého ročníku pilotní školy VLU v Prostějově. A tak se z Irvinga stal od 1. července 1934 Irving-voják. První „vojenský“ let absolvoval 3. července 1934na Š-118, do 21. března 1935 dolétal vojenskou „elementárku“ a od 22. března 1935 plynule přešel napokračovací výcvik, který ukončil 28. června 1935 v Prostějově. Po úspěšném absolvování výcviku byl přidělen na letiště Praha-Kbely k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“. 1. srpna 1935 byl jmenován pilotem-letcem a po odlétání povinného penza letových hodin obdržel 1. září 1936 jmenování polním pilotem-letcem, jehož průkaz nese číslo 1068. I když jeho tajným snem bylo létat na stíhačkách, nebylo mu to dopřáno. Pilotoval zde především pozorovací dvouplošníky Letov Š-328 „Šmolík“.
V roce 1938 prodělal kurz létání bez vidu – jen podle přístrojů. Pak se už jako aktivní vojenský pilot vrátil do Plzně, když byl po květnové mobilizaci 1938 přesunut s několika dalšími osádkami „zvědných“ Š-328 v rámci 4. průzkumné letky 1. leteckého pluku na letiště Plzeň-Bory a polní letiště Borek u Plzně. Jako mnoho jiných vlastenecky založených příslušníků československé armády a letectva těžce prožíval mnichovské dny v září 1938. 30. října 1938 se znovu vrátil na letiště do Kbel. Poslední svobodný let před definitivní okupací Německem absolvoval 3. března 1939. 12. května 1939 opustil Československo a prezentoval se v Krakově na československém konzulátě. Podepsal závazek na pětiletou službu v Cizinecké legii a 29. července odplul na křižníku „Chrobry“ do Francie. Po jejím vstupu do války však tento formální závazek pozbyl podle dohody platnost. Irving byl přemístěn na letiště Tolouse - Francazal, kde se na 101. letecké základně začal přeškolovat na francouzskou leteckou techniku. 19. května 1940 byl převelen ke Groupe de Bombardement GB I/21 v hodnosti Caporal-Chef. Než se zmatená a pátou kolonou nahlodaná Francie pod zdrcujícím německým náporem zhroutila, stačil na bombardérech Marcel Bloch MB-210 a na Amiotech 351 vykonat jako jeden z mála československých bombardovacích letců 5 operačních letů. Kapitulace jej zastihla na letišti Agen u Bordeaux.
Odtud odstartovaly dne 18. června 1940 dva francouzské bombardéry s československými posádkami, za špatného počasí a bez řádné předletové přípravy, a odletěly směrem k Anglii. Jan Irving byl pilotem jednoho z nich. Nepřistál však v Anglii, ale v Jugoslávii. Po přeletu Alp s poškozeným letounem Amiot 351, bez navigačních pomůcek a radiotelegrafického spojení, přistál v Záhřebu. Do československé zahraniční armády se znovu zapsal 1. září 1940 v Bělehradě. Poté putoval přes Řecko a Turecko do palestinské Haify, kde se stal 12. prosince 1940 příslušníkem Čs. pěšího praporu 11 - Východního. Už 24. února 1941 byl však převelen k letectvu a vydal se spolu s ostatními na dlouhou plavbu z Port Saidu přes Aden, Natal, Cape Town, Sv. Helenu, Freetown a Gibraltar
do Anglie. Na britskou půdu vstoupil 15. května 1941.
O čtyři dny později vstoupil do RAF a jako Sergeant nastoupil do krátkého osvěžovacího kurzu v CFS v Upavonu a v Hullavingtonu. 2. října 1941 byl zařazen jako pilot do školy radiotelegrafistů No.2 Signal School. Už 5. listopadu se však přemístil k 311. (československé) bombardovací peruti na letiště East Wretham v hrabství Suffolk. Sgt. Irving nejprve nastoupil k 1429. COTF - čs. operačně výcvikové letce, kde se cvičily záložní posádky pro mateřskou 311. peruť. Ta v té době ještě stále podnikala noční bombardovací nálety na Němci okupovaná území. V období únor až červen 1942 prošel náročným výcvikem a svou premiéru jako kapitán Wellingtonu 311. petutě prošel 12. července 1952. Zúčastnil se mnoha bombardovacích ofenzivních letů nad nepřátelským územím, kde likvidoval významné průmyslové objekty a přístavy. Na jaře 1943 byla činnost 311. perutě převedena pod Coastal Command–Pobřežní velitelství, které se po přeškolení na čtyřmotorové B-24 Liberator v souvislosti s Bitvou o Atlantik zaměřilo na patroly nad Kanálem La Manche i Biskajským zálivem, zneškodňování nepřátelských ponorek i plavidel a zároveň spolu s ostatními sloužilo jako ochrana zásobovacích konvojů z USA pro obyvatelstvo i armádu Velké Británie. Když 24. června 1944 v důstojnické hodnosti Flying Officier ukončil operační turnus, měl na svém kontě 95 operačních letů v délce 930 hodin, což bylo u 311. perutě nejvíce ze všech pilotů. Patří mu rovněž prvenství v počtu napadení německých ponorek, celkem na ně zaútočil osmkrát.
V polovině roku 1944 byl F/O Irving převelen ke 111. OTU v Nassau na Bahamských ostrovech, kde s několika dalšími, speciálněvybranými českými letci a svými druhy působil jako instruktor spojeneckých posádek určených nejen pro invazi do Normandie. Na letišti Windsor Field nováčkům - žákům při jejich výcviku ve vzduchu předváděl doslova kouzla s mohutným čtyřmotorovým Liberatorem včetně akrobacie a postupného vypínání motorů za letu. Do konce války však ještě absolvoval 9 operačních letů s anglickými posádkami proti německým ponorkám v Mexickém zálivu a kolem Bahamských ostrovů. V červenci 1945 uzavřel zápisník letů s úctyhodnými 3 098 hodinami strávenými ve vzduchu. Velitelem 111. OTU byl při svém odchodu hodnocen jako vyjimečný pilot
a instruktor. Do Evropy se vrátil na palubě známé lodi Queen Elizabeth a svou šestiletou cestu za svobodou ukončil 25. srpna 1945 přistáním v Praze-Ruzyni.
Po válce se nechal demobilizovat, aby pomohl s obnovou Československých aerolinií, jejich chodu, pravidelné dopravy i rozšiřováním o nové linky. I jeho však brzy postihl osud západního letce – čekalo jej opakované věznění a v průběhu dlouholeté totality neustálé šikanování a perzekuce jeho i rodiny, což zanechalo následky v celkovém rodinném soužití.
K první částečné rehabilitaci došlo v roce 1964, v roce 1968 v rámci tzv. Pražského jara je mu udělen čestný titul »Zasloužilý vojenský letec« a opět se smí vrátit k létání jako pilot ČSA, byť v roli 2. pilota. Svůj poslední let (už opět jako kapitán) na dopravní IL-14 absolvoval v roce 1977, ve svých 62 letech! V květnu 1995 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v srpnu 1995 mu bylo Obcí Úherce uděleno i čestné občanství.
Útrapy války, věznění, ale i dlouhotrvající boj o přežívání v době totality se výrazně podepsaly na jeho zdravotním stavu a Jan Irving po dlouhé těžké nemoci zemřel v Praze dne 24. 4. 1997 ve věku 82 let.
Za své hrdinství, obětavost a dlouholetou činnost byl oceněn mnoha významnými vyznamenáními. Obdržel 4x Čs. válečný kříž, 3x Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy I. st., Pamětní medaili čs. zahraniční armády se štítky F a VB, Medaili Za hrdinství, francouzský řád Ordre National du Merite ve stupni Chevalier, Croix de Guerre, Croix pro Audacia, britskou 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Atlantic Star, Africa Star, Defence Medal, War Medal a Kříž polských ozbrojených sil.