IMAGE: IMAGE:
    
Narodil se 7. března 1915  v  Lisově  v  okrese  Stříbro. Ještě jako dítě se přestěhoval s matkou a nevlastnímotcem do Úherců,  kde žili v malém  domku  jen  kousek  od  Plzně.  Jan  navštěvoval nejprve obecnou školu ve Zbůchu,  pak  měšťanku v Nýřanech a posléze  se vyučil  strojním  zámečníkem v plzeňských  Škodových závodech. V roce 1931 pak následovalo studium na střední průmyslové škole v Plzni.

Jeho největším zájmem bylo ale vše,  co se pohybuje vzduchem, což jej přivádělo na letiště  Západočeskéhoaeroklubu v Plzni na Borech.  V  roce  1931  se  stal  řádným  členem  „dorostu“  Západočeského  aeroklubu.Standardní pilotní výcvik ale absolvoval až v prvním pololetí 1934, kdy mu náklady v elementární pilotní škole  uhradilo  spolu  ještě s další budoucí  legendou  našeho druhoválečného odboje,  Karlem Poštou, Ministerstvonárodní obrany.

V ZA v červnu 1934  zdárně dokončil základní výcvik pilota  sportovních letadel.  Podmínkou  MNO  ale  bylo,aby s tímto výcvikem nastoupil na vojnu, a to rovnou do  druhého  ročníku  pilotní  školy  VLU  v  Prostějově. A tak se z Irvinga stal od  1. července 1934 Irving-voják.  První  „vojenský“  let absolvoval 3. července 1934na Š-118,  do  21. března 1935 dolétal vojenskou  „elementárku“  a  od  22. března 1935  plynule  přešel napokračovací  výcvik,  který  ukončil  28. června 1935  v  Prostějově.  Po  úspěšném  absolvování výcviku  byl  přidělen  na letiště  Praha-Kbely k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“.  1. srpna 1935 byl jmenován  pilotem-letcem a po odlétání povinného  penza  letových  hodin  obdržel  1. září 1936  jmenování polním pilotem-letcem,  jehož průkaz nese číslo 1068.  I když jeho tajným  snem  bylo  létat  na  stíhačkách, nebylo mu to dopřáno. Pilotoval zde především pozorovací dvouplošníky Letov Š-328 „Šmolík“.

V roce 1938 prodělal kurz létání bez vidu – jen podle  přístrojů. Pak se už jako aktivní vojenský pilot vrátil do  Plzně, když byl po květnové mobilizaci 1938 přesunut s několika dalšími osádkami „zvědných“ Š-328 v rámci 4. průzkumné letky 1. leteckého pluku na letiště Plzeň-Bory a polní letiště Borek u Plzně.  Jako mnoho jiných vlastenecky založených příslušníků československé armády a letectva těžce  prožíval  mnichovské  dny v září 1938.  30. října 1938  se  znovu vrátil na letiště  do  Kbel.  Poslední  svobodný  let  před  definitivní  okupací Německem absolvoval 3. března 1939. 12.  května  1939   opustil   Československo  a  prezentoval  se  v  Krakově  na  československém  konzulátě. Podepsal závazek na pětiletou službu v Cizinecké legii a 29. července odplul na křižníku „Chrobry“ do Francie. Po jejím vstupu do války však tento formální  závazek  pozbyl  podle  dohody  platnost.  Irving byl přemístěn na letiště Tolouse - Francazal,  kde se na  101. letecké základně  začal  přeškolovat na francouzskou leteckou  techniku.  19. května 1940  byl  převelen ke  Groupe de Bombardement  GB I/21  v  hodnosti  Caporal-Chef. Než se zmatená a pátou kolonou nahlodaná  Francie  pod  zdrcujícím  německým  náporem  zhroutila,  stačil na bombardérech  Marcel Bloch  MB-210  a  na  Amiotech 351  vykonat jako jeden z mála československých bombardovacích letců 5 operačních letů. Kapitulace jej zastihla na letišti Agen u Bordeaux.

Odtud odstartovaly  dne  18. června 1940  dva francouzské  bombardéry s  československými  posádkami,  za špatného počasí a bez řádné předletové přípravy, a odletěly směrem k Anglii. Jan Irving byl pilotem jednoho z nich. Nepřistál však v Anglii, ale v Jugoslávii. Po  přeletu  Alp  s poškozeným  letounem  Amiot 351,  bez  navigačních  pomůcek a  radiotelegrafického  spojení,  přistál v Záhřebu. Do československé zahraniční armády se znovu zapsal  1. září 1940  v  Bělehradě. Poté putoval přes Řecko a Turecko do palestinské Haify,  kde se stal 12. prosince  1940  příslušníkem  Čs. pěšího praporu 11 - Východního.  Už  24. února  1941  byl  však  převelen k letectvu a vydal se spolu s ostatními na dlouhou plavbu  z  Port  Saidu  přes  Aden,  Natal,  Cape  Town, Sv.  Helenu,  Freetown a Gibraltar
do  Anglie. Na britskou půdu vstoupil 15. května 1941.

O čtyři dny později vstoupil do  RAF  a jako Sergeant nastoupil do krátkého osvěžovacího kurzu v  CFS  v Upavonu a v Hullavingtonu.  2. října 1941 byl zařazen jako pilot do školy radiotelegrafistů No.2 Signal School. Už 5. listopadu se však přemístil k 311. (československé) bombardovací  peruti na letiště  East Wretham v hrabství Suffolk.  Sgt. Irving nejprve nastoupil k 1429. COTF - čs. operačně výcvikové letce, kde se cvičily záložní posádky pro mateřskou  311. peruť. Ta v té době ještě stále podnikala noční bombardovací nálety na  Němci okupovaná území.  V období únor až červen 1942  prošel náročným výcvikem a svou premiéru jako kapitán Wellingtonu 311. petutě prošel 12. července 1952. Zúčastnil se mnoha bombardovacích ofenzivních letů nad nepřátelským územím,  kde likvidoval významné průmyslové objekty a přístavy. Na jaře 1943 byla činnost  311. perutě  převedena pod Coastal Command–Pobřežní velitelství,  které se po přeškolení na čtyřmotorové B-24 Liberator v souvislosti s Bitvou o Atlantik zaměřilo na patroly nad Kanálem La Manche i Biskajským zálivem, zneškodňování nepřátelských ponorek i plavidel a zároveň spolu s ostatními sloužilo jako ochrana  zásobovacích  konvojů  z  USA  pro obyvatelstvo i armádu  Velké Británie. Když  24. června 1944 v důstojnické hodnosti Flying Officier ukončil operační turnus, měl na svém kontě 95 operačních letů v délce 930 hodin, což bylo u 311. perutě  nejvíce ze všech pilotů. Patří mu rovněž prvenství v počtu napadení německých ponorek, celkem na ně zaútočil osmkrát.

V polovině roku  1944 byl  F/O Irving  převelen  ke  111. OTU v Nassau na  Bahamských  ostrovech,  kde s několika dalšími,  speciálněvybranými českými letci a svými druhy působil jako instruktor  spojeneckých  posádek určených nejen pro invazi do  Normandie.  Na  letišti  Windsor Field  nováčkům - žákům při jejich výcviku ve vzduchu  předváděl  doslova  kouzla s mohutným  čtyřmotorovým  Liberatorem  včetně  akrobacie a postupného vypínání motorů za letu.  Do konce války však ještě absolvoval 9 operačních letů s anglickými posádkami proti německým ponorkám v  Mexickém zálivu  a  kolem Bahamských ostrovů. V červenci 1945 uzavřel zápisník letů s úctyhodnými 3 098 hodinami strávenými ve vzduchu.  Velitelem  111. OTU  byl  při  svém  odchodu hodnocen jako vyjimečný pilot
a instruktor. Do Evropy se vrátil na palubě známé lodi Queen Elizabeth a svou šestiletou cestu za svobodou ukončil 25. srpna 1945 přistáním v Praze-Ruzyni.

Po válce se nechal demobilizovat,  aby pomohl s obnovou Československých aerolinií,  jejich chodu, pravidelné dopravy i rozšiřováním o nové linky.  I jeho však brzy postihl osud západního letce – čekalo  jej opakované  věznění a v průběhu dlouholeté totality neustálé šikanování a perzekuce jeho i rodiny, což zanechalo následky v celkovém rodinném soužití.
K první částečné rehabilitaci došlo v roce 1964,  v roce 1968 v rámci  tzv.  Pražského jara je mu udělen čestný titul  »Zasloužilý vojenský letec«  a  opět se smí vrátit k létání  jako  pilot  ČSA,  byť v roli 2. pilota.  Svůj  poslední  let  (už opět jako kapitán)  na dopravní  IL-14  absolvoval v roce 1977,  ve svých 62 letech! V květnu 1995 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v srpnu 1995 mu bylo Obcí Úherce uděleno i čestné občanství.

Útrapy války, věznění,  ale i dlouhotrvající boj o přežívání v době totality se výrazně podepsaly na jeho zdravotním stavu a  Jan Irving  po dlouhé těžké nemoci zemřel v Praze dne 24. 4. 1997 ve věku 82 let.

Za své hrdinství, obětavost a dlouholetou činnost byl oceněn mnoha významnými vyznamenáními.  Obdržel 4x  Čs. válečný kříž,  3x  Čs. medaili  Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy I. st.,  Pamětní medaili čs. zahraniční armády se štítky F a VB,  Medaili Za hrdinství,  francouzský řád Ordre National du Merite ve stupni Chevalier,  Croix de Guerre,  Croix pro Audacia,  britskou 1939-1945 Star,  Air Crew Europe Star,  Atlantic Star,  Africa Star,  Defence Medal,  War Medal  a  Kříž polských ozbrojených sil.