Historie letiště Líně/Dobřany, jak původně zněl oficielní název ( v kódovém značení letiště “550” s volacím znakem “Detektor” ), se začíná psát koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let minulého století. V té době z letiště Plzeň - Bory létala nesourodá směs letadel od kořistních typů jako Ar-96, Me-109, Siebe­ly, Storchy, jeden He-219 přes letouny, s kterými se naši letci vrátili z války ­Spitfiry a Mosqita až po licenčně vyrábě­né IL-10 (Avie B-33). Na letišti se koncem 40. let vystřídalo rovněž velké množství útvarů - 24. pluk, Bezpečností letectvo MV, 4. a 5. slp, 3. a 18. slp, později 51 . slp a nakonec i 45. dělostřelecký průzkumný letecký pluk. V té době začala být také prosazována nová ideologická i technic­ká koncepce letectva, zvláště pak stíhací­ho. Do republiky začaly dodávky prvních proudových letounů. Celá tato situace vy­žadovala vybudování nového le­tiště v blízkosti Plzně, které by splňovalo podmínky pro provoz nové proudové techniky. Kolem roku 1950 byly zahájeny první práce na výstavbě nového letiště Líně s dráhou dlouhou 2000 metrů a širokou 60 metrů, která byla později v 80tých letech při rekonstrukci na obou koncích prodloužena na dnešních 2450 metrů.

5. stíhací letecký pluk (slp), nedílná součást 2. stíhací letecké divize,  oficiálně vznikl z tzv „B flightu“ No. 312  Czech squadron RAF na českobudějovickém letišti dne 28.10.1945.

Prvním  velitelem  pluku  se  stal mjr. V. Bergman.  Citelný  nedostatek  vycvičených  pilotů a vhodných strojů v počáteční fázi  existence  5.slp  byl  řešen intenzivním výcvikem nových adeptů létání a doplňováním letového parku sestávajícího do té doby především z britských  stíhacích  Spitfire Mk.IX  (S-89) a kořístních strojů Luftwaffe Me-109 a Ar-96 (S-199 & C-2).

Kromě běžného výcviku zaměřeného na získání akceschopnosti pluku  se piloti  5.slp  zúčastnili v letech  1945 - 47  mnoha leteckých dnů, mimo jiné také v Plzni, kde se svojí akrobatickou exhibicí se stíhacím letounem Spitfire zazářil škpt. K.Pošta, odchovanec Západočeského aeroklubu.

Slibně se rozvíjející činnost pluku byla  citelně  narušena poúnorovými  událostmi  roku  1948,  kdy bylo několik pilotů především z řad bývalé  RAF  spolu s dosavadním velitelem  5.slp  nejprve  postaveno  mimo  službu a později propuštěno nebo dokonce  persekuováno. Rok po únorovém puči byl pluk opět  zasažen doznívajícími politickými čistkami - propuštěním velitele pluku a dalších osmi  pilotů.  21.7.1949  se  5.slp  přesunul  z  českobudějovické  letecké základny na letiště Plzeň - Bory, kde o pět měsíců později začal držet hotovost v rámci ostrahy státní hranice.

V průběhu rozsáhlé reorganizace letectva,  zahájené během října 1950,  byl  5.slp  přeřazen do  sestavy  3. letecké divize.  Ve stejném roce také došlo ke sloučení  4. a 5.slp,  takže  bylo  možné u pluku postavit celkem čtyři letky vybavené  stroji  S-199  a  C-2.  Již tehdy však bylo jasné, že vrtulové letouny, pocházející vesměs z období války, jsou morálně zastaralé a tedy v mnoha směrech nevyhovující.

Koncepce ideologicky a technicky zcela nového stíhacího letectva rozvíjená a prosazovaná na počátku  padesátých  let začala být naplňována s příchodem  proudových  letounů řady  MiG  a  Jak  sovětské výroby.  Ovládnutí  nové techniky  kladoucí  zvýšené nároky nejen na piloty a technický personál, ale i na vybavenost jednotlivých letišť,  byla věnována maximální pozornost.  Proto také byly v blízkosti  Plzně  počátkem  roku  1950 zahájeny práce na výstavbě nového letiště „Líně”, (v oficiálních dokumentech „Dobřany”), s dráhou o rozměrech 2000 x 60 metrů, která  byla schopna  zabezpečit provoz proudových letounů. V průběhu roku 1951 byl 5.slp přesunut z borského letiště na leteckou základnu Milovice k přezbrojení na proudové stroje typu MiG-15 (S-102).

Počátkem dubna 1952 přistály první čtyři Migy-15 ze sestavy 5.slp na nově vybudovaném letišti Líně, aby prakticky ihned zaujaly hotovost v rámci ostrahy státní hranice. Zbytek pluku se vrátil na Plzeňsko 10.5.1952 po květnové přehlídce. Prvním velitelem v období „proudové“ éry pluku se stal mjr. F. Grznár.

Nebe  nad  českým  západem bylo v počátečních  letech  „studené války“,  rozpoutané  na  přelomu  čtyřicátých  a  padesátých  let,  stále  častěji  místem konfrontace dvou  politických  systémů.  K prvním  „žhavým výstřelům“  došlo v první polovině padesátých let,  kdy  po nezákonném vletu nad území ČSR piloti 5.slp sestřelili v oblasti západních Čech dva americké vojenské letouny. Padesátá léta byla také svědkem intenzivních střetů hotovostních pilotů 5.slp a jednotek Bezpečnostního letectva s desítkami balónů,  vypouštěných z území NSR s nákladem  „zbraní“  ideologické války »letáků« a po roce 1953 i tzv. „hladových korun Československých“. V roce 1956 vznikla u divize akrobatická skupina devíti letounů, ve které bylo i několik pilotů 5.slp. U pluku také létá naše jediná pilotka proudových MiG-15 Eleonora Bačová.

V roce 1959 byla 1. „přepadová“ letka 5.slp vybavena kvalitativně zcela novými stroji MiG-19S a později také Migy-19PM s lokátorem.  Po přezbrojení měl pluk v šedesátých  letech  minulého století  12  letounů  MiG-19PM,  17 letounů  MiG-19S,  4 letouny  MiG-19P  a  1 spojovací vrtulník  Mi-1.  Zúčastnil se spojeneckých  cvičení  armád  Varšavské smlouvy,  ostrých střeleb v  SSSR  a dalších úkolů v rámci plnění programu jednotlivých výcvikových let,  včetně pokračujících otevřených konfrontací s nezákonně pronikajícími letouny od západu.

Okupace letiště Líně v srpnu 1968  byla  provedena  nejdříve  pozemními  útvary  Sovětské amády,  protože  specialisté praporu RTZ zneškodnili naváděcí systém letiště, a tak sovětské MiG-21 přistály na letišti až o pět dní později.  Období prvních měsíců normalizace  znamenal pro mnohé piloty konec létání.  Došlo k rozsáhlým kádrovým změnám,  náplň pluku v rámci ČSLA však zůstala bez podstatných obměn.  V roce 1969 měl pluk celkem 57 letounů MiG-19, 3 cvičné letouny MiG-15UTI a vrtulník Mi-1. Později přibyly nové české podzvukové cvičné letouny L-29. Od roku 1970 bylo na líňském letišti shromaždiště vyřazovaných letounů MiG-19 od všech leteckých útvarů ČSLA a jejich likvidace probíhala až do roku 1972.

 

Rokem 1970  začal  být  pluk  postupně  přezbrojován  na  letouny  MiG-21F,  přičemž poslední  Migy-19  dosloužily u jednotky o dva roky  později. Verze MiG-21 MF byla 1. letce 5.slp přidělena v roce 1972. V období sedmdesátých let pluk i nadále plnil  bojový a výcvikový plán,  zúčastnil se  několika cvičení  armád  Varšavské smlouvy, i ostrých střeleb na Baltu. O kvalitě výcviku a technice pilotáže pilotů 5.slp svědčí řada vynikajících výkonů,  k nimž mimo jiné bezesporu patří i dvě  nouzová přistání s MiG-21F  bez pracujícího motoru,  ojediněle  zvládnutá v letech 1975 a 1977 pplk. J.Krýdou. Koncem 70-tých let má pluk 15 letadel MiG-21MF u první letky a celkem 30 letounů MiG-21F u 2. a 3. letky.  

Od dubna do listopadu 1983 proběhla generální oprava a prodloužení vzletové a přistávací dráhy letiště Líně, které má nově po rekonstrukci délku 2450m. Během 80-tých let pluk dostává další letouny  MiG-21MF  od různých útvarů.  V polovině roku 1989 se ruší pardubický  4.slp a jeho 13 letounů MiG-21MF dostává 3.letka 5.slp. Tím je pluk kompletně přezbrojený na verze MiG-21MA/MF.

Desítky let trvající existence  5.slp  se  uzavírá  na  počátku  devadesátých  let,  kdy  měl  být v rámci transformace AČR postupně  rozpuštěn.  22.4.1991 provedl pluk svoji poslední letovou akci, během níž došlo ke srážce dvou Migů-21MF.  Pplk. Čelechovský se silně poškozeným Migem bravurně přistál, pplk. Budinský se katapultoval.  Tato neblahá událost jen uspíšila rozhodnutí velení letectva  AČR  pluk zrušit.  29.8.1991 odletěl z líňského  letiště  směr  Žatec  poslední  letoun  bývalého  5.slp  MiG-21 UM,  pilotovaný  předposledním  a  posledním  velitelem pluku pplk. Ing. Budinským a pplk. Ing. Lančím.

Na  letišti v  Líních u Plzně  tak po více než  čtyřicetileté  existenci  zanikl jeden z mála novodobých leteckých útvarů,  který měl přímé kořeny ve slavných československých perutích, bojujících po boku spojenců v heroických bitvách druhé světové války.

V průběhu roku 1959 se na letiště Líně přemístil z borského letiště také 45. dpzlp. V té době ještě s letouny Avie B-33. Letání na tomto typu ukončila jako poslední, v září 1962, 3. letka 45. dpzlp. Pluk byl přezbrojen na nové letou­ny MiG-15 bis R a nové letouny českoslo­venské výroby L-29 Delfín. 45. dpzlp pů­sobil z líňského letiště až do roku 1969, kdy byl zrušen. V jeho činnosti jej na líň­ském letišti nahradil odřad 47. průzkum­ného leteckého pluku, do kterého byly za­členěny i zbytky 45. dpzlp. Odřad působil z líňského letiště až do poloviny 90. let.

 

V září 1961 byla na líňském letišti utvořena vrtulníková let­ka pro potřeby příbramského velitelství 1.armády. Během prvního roku své činnosti byla v podřízenosti 5.slp a později 45.dpzlp. V roce 1963 se letka, mající ve výzbroji vrtulníky Mi-1 a Mi-4, přestěhovala z Líní na uvolněné borské letiště, ze kterého poslední letouny B-33 45.dpzlp přelétly směr Líně v roce 1959. Jednotka operovala v rámci 1.armády jako spo­jovací a přepravní, výjimky však netvořily ani průzkumné le­ty podél hranic.

 

V roce 1964 v souvislosti s první větší reorganizací vrtulní­kového letectva ČSLA vznikl na Borech 311. vrtulníkový roj, spadající pod velitelství brigády raketového vojska, umístěné t.č. v Rokycanech. Plzeňská spojovací letka byla přeorganizo­vána na 19. vrtulníkovou letku, původní 1.letka pak byla od­velena do Příbrami.

 

V roce 1974 byl letkový systém zrušen a nahrazen novými vrtulníkovými útvary. V Plzni se téhož roku utvořila 11. vrtulníková letka a 1.spojovací letka, patřící poté do se­skupení Západního vojenského okruhu s přímo nadřízeným velitelstvím v Příbrami. Jednotlivé roje obou borských vrtul­níkovýchjednotek byly vyzbrojeny vrtulníky řady Mi-1 a Mi-­4. Na sklonku 70.1et byl do výzbroje ČSLA zaveden nový bi­tevní vrtulník Mi-24, který se na borském letišti poprvé obje­vil v srpnu 1982 v rámci odloučené 4.letky 5l.vrtulníkového pluku se sídlem v Prostějově. O dva roky později se personál 11.vrtulníkové letky přeškolil na stroje Mi-24D a Mi-17, kterými byla 11. vrtulníková letka postupně vybavována. V srpnu 1984 došlo ke sloučení 11.letky a odloučené 4.letky 51.vrtulníkového pluku.

V dubnu 1985 byl na borském letišti v rámci Západního vo­jenského okruhu ustaven nový vrtulníkový útvar. 11.letka, mající v té době již čtyři roje Mi-24D a dva roje Mi-17, byla z rozhodnutí MNO přetransformována do 11. vrtulníkového pluku (vrp) s úkolem podporovat a přepravovat vrtulníky Mi­24D a Mi-17 pozemní vojska a v součinnosti s PVOS působit s bitevními stroji v rámci ostrahy státní hranice. O necelé dva roky později začal být pluk přezbrojován na stroje Mi-24V.

Krátce po vzniku 11 .vrp se z borského letiště přestěhovala do nedalekých Líní 1.spojovací letka, vyzbrojená vrtulníky řady Mi-2 a Mi-8. V roce 1987 v souvislosti s převelením 1. letky z podřízenosti 10.armády Hradec Králové pod velení 1.armády Příbram došlo k přejme­nování této vrtulníkové formace na 1.letku velenía průzkumu ( 1.lt vpz ). Na sklonku 80.let měla 1.lt vpz stále tři roje vybavené vrtulníky Mi-2 a Mi-8. Postupné získávání nových moderních strojů umožnilo jednotce postavit dva nové roje vrtulníků Mi-17 a další dva vybavené stroji Mi-2, které nahradily dožívající Mi-4 a Mi-1. 1.lt vpz sloužila především ke spojovacím a kurýrním účelům a také prováděla průzkumné lety podél hranic. Kromě tří až čtyř ro­jů měla 1.lt vpz také čtyři vrtulníkové odřady vždy po dvou strojích řady Mi-2. Na sklonku osmdesátých a devadesátých let byla 1.lt vpz vybavena kromě Mi-2 a Mi-17 také dvěma speciálními stroji Mi-17Z2. S rozpadem 1.armády Příbram v roce 1992 byla 1.lt vpz převelena do slovenských Rok předtím však při 1.lt vpz začala fungovat dnes jedna z nej­důležitějších součástí plzeňského armádního letectva - letecká záchranná služba.

 

Během první poloviny roku 1991 se 11.vrtulníkový pluk připravoval na změnu svého dosavadního působiště. Po 5.stí­hacím pluku, rušeném od 1.května 1991, postupně zaujal uvolněné místo na letišti Líně. 1.října 1991 z travnaté plochy borského letiště odstartoval poslední vrtulník směr Líně. Bývalá vojenská letecká základna Bory od té doby začala ne­zadržitelně zanikat.

 

Na novém působišti 11.vrp pokračoval ve výcviku na stro­jích Mi-24V a Mi-17.V květnu 1992 zahájil svým prvním ve­řejným vystoupením svoji činnost při 11.vrp ukázkový tým vrtulníků Mi-24V, přezdívaný jako "Display box". Hlavními protagonisty se stala skupina pěti vrtulníků, z nichž jeden prováděl sólo let a ostatní vystupovaly ve skupině. V průběhu roku 1992 předváděl líňský "Display box" své umění mimoji­né také během CSIAF v Bratislavě, kde sklidil mimořádný ús­pěch. V závěru téhož roku byla do podřízenosti 11 .vrp začle­něna část bývalé 1.lt vpz - armádní letecká záchranná služba. V souvislosti s rozpadem Československa bylo od 11.vrp pře­veleno na Slovensko několik strojů Mi-24V a Mi-17Z2. Pluk postupně měnil své letkové organizační schema, takže k čer­vnu 1993 měl jednu letku Mi-24V a jednu Mi-17. V rámci tře­tí letky vrtulníků Mi-2 působila záchranná služba. V následu­jícím roce "Display box" vystupoval na mnoha leteckých ex­hibicích jak v zahraničí, tak i na domácí půdě, mimo jiné i v Líních.

 

Na přelomu roku 1994 a 1995 byl 11.vr­tulníkový pluk v rámci transformace AČR postupně rozpuštěn. Poslední stroje Mi-24V bývalého 11.vrp opustily líňskou základnu na sklonku listopadu 1994.

LZO č.1

Letecká základna Líně je využívána od května 1995 do listopadu 1997 také Leteckým zkušebním středis­kem č.1, spadajícím pod Letecký zkušební odbor inspektora letectva a PVO AČR. Piloti a technici zkušebního střediska č.1, vybraní v náročném konkurzním řízení, plní řadu vý­zkumných úkolů, souvisejících s leteckým provozem jak z hlediska technického, tak i lidského faktoru.Líňské zkušeb­ní středisko využívalo letou­ny MiG-21 MF, MiG-21 UM a L-39. V rámci Leteckého zkušebního střediska č. 1 působil i ukázkový MiG­-21 MF ( 7711 ), střídavě řízený piloty pplk. Ing. F.Bittnerem, plk.Ing.F.Hlavničkou, mjr.Ing.M.Holakem, mjr.Ing.L.Kubátem, pplk. Ing.J.Moscim a pplk. Ing.J.Moutvičkou "Delta F III.", jak je toto akrobatické číslo pojmenováno, patřil do oficiálního předváděcího týmu vojenského letectva AČR.

 

Letiště také využívala letecká společnost Škoda Air, která disponovala čtyřmi L- 410, L- 200, Saabem 340 a jeden čas i pronajatým Jak-42 od Aeroflotu. Zajímavostí je, že jedním z pilotů který zde létal Škodovácké Turbolety, byl dvojnásobný mistr světa v letecké akrobacii Ing.Petr Jirmus.

 

V polovině roku 1990 byl na bývalém do­pravním letišti ve Sklářích u Mariánských Lázní zahájen zkušební provoz letecké zá­chranné služby (LZS). V průběhu roku 1990 rozhodly armádní složky o zřízení a financo­vání LZS v rámci vojenského letectva. Stanice LZS v rámci 1.lt vpz zahájila svoji činnost 1.května 1991. Od té doby speciálně upravené vrtulníky Mi-2 a Mi-17 líňské LZS zasahovaly u desítek případů a spolu s tech­nickym a létajícím personálem prokázaly nutnost zachování a postupného rozvíjení té­to humanitární činnosti a výpomoci civilní­mu sektoru. Od roku 1994 se líňská stanice LZS stala jako jediná v ČR součástí meziná­rodní záchranné a pátrací služby zvané zkrá­ceně "SAR".

 

Po několika reorganizacích působí v současnosti na letišti Plzeň-Líně Centrum letecké záchranné služby. Tato jednotka zabezpečuje zdravotnickou a logistickou část pro leteckou záchrannou službu pro Západočeský kraj s dvěma vrtulníky W-3A  Sokol.

 

V současnosti působí na letišti letecká záchranná služba AČR která zabezpečuje s vrtulníkem W3-A Sokol na Letišti Plzeň Líně nepřetržitě službu LZS. Vrtulník LZS je ve 24 hodinové pohotovosti s normou ke vzletu 4 minuty ve dne a 10 minut v noci.

 

Od 1.prosince 2000 byl zahájen civilní provoz ( od 1.června 2001 pak mezinárodní neveřejný ), provozovaný společností Plane Station Pilsen s.r.o., která na základě nájemní smlouvy letiště využívala v letech 2000 - 2024. Ministerstvo obrany smlouvu v roce 2013 vypovědělo, důvodem bylo neplnění řady smluvních podmínek. Ministerstvo podalo postupně tři žaloby. V září 2023 soud ministerstvu vyhověl a 11. července 2024 po nabytí právní moci areál na základě rozhodnutí ministerstva převzala nově zřízená organizační složka Letiště Líně státního podniku LOM Praha.

 

Na letišti má své domácí sídlo v Hangaru 3 letecké sdružení Classic Trainers které provozuje originální a cenné historické letouny (P-51D Mustang, Harvard, Stearman, Stinson, Pilatus P2, Sokol M1D, Z-526, Jungmeister) a Muzeum věnující se historii plzeňského letectví. Působí zde letecká škola Štefana Koprdy, parašutistický provoz zde od roku 2007 provozuje Aeroklub Plzeň - Bory,  letecká škola Aviatický klub a mnoho dalších leteckých soukromých provozovatelů.